http://lilian-lupin.blog.cz/ cs http://lilian-lupin.blog.cz/ http://bd.jxs.cz/li/lilian-lupin/profile.jpg?79537451 <div><span style="background-color:#000">Vánoční drablík :) slova počítám bez textů koledy ;)</span></div><hr /><div><br /></div><div><span style="background-color:#000">Deck the halls with boughs of holly,</span><br /><span style="background-color:#000">Fa la la la la, la la la la.</span><br /><span style="background-color:#000">Tis the season to be jolly,</span><br /><span style="background-color:#000">Fa la la la la, la la la la</span></div><div><br /></div><div><span style="background-color:#000">"Kláro, máš ty ozdoby?" zařvala jsem přes ten děsivý randál, který vyluzovalo stereo mé sestry. Už přes hodinu si pouštěla tu samou písničku a zpívala si. Ještě, že to umí - to už by potom byl horor…</span></div><div><span style="background-color:#000">"Kláro! Já to tu nebudu dělat sama!"</span></div><div><span style="background-color:#000">"No jo, no jo! Už jdu!" ozvala se. No konečně.</span></div><div><span style="background-color:#000">Vytřeštila jsem oči.</span></div><div><span style="background-color:#000">"Probůh, co to je?" spousta jiskřivých, blýskavých, či jinak neonových ozdobiček, řetězů, třpytek… to nepřežiju.</span></div><div><span style="background-color:#000">"Ehm, ozdoby?" navrhla nejistě.</span></div><div><span style="background-color:#000">Co jsem komu udělala...?</span></div><div><span style="background-color:#000"><br /></span></div><div><span style="background-color:#000">Don we now our gay apparel,</span><br /><span style="background-color:#000">Fa la la, la la la, la la la.</span><br /><span style="background-color:#000">Troll the ancient Yule tide carol,</span><br /><span style="background-color:#000">Fa la la la la, la la la la.</span></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="background-color:#000"><div id="youtubefbdadc"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/OeeaLwgNhSw/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/OeeaLwgNhSw","youtubefbdadc","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></span></div> http://lilian-lupin.blog.cz/1112/deck-the-halls http://lilian-lupin.blog.cz/1112/deck-the-halls Drabble Fri, 16 Dec 2011 16:12:00 +0100 <div style="text-align:center"><strong>4. kapitola</strong> </div><div><br /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Jakmile došli před známou zeď, začala kolem ní Hermiona zuřivě pochodovat.</div><div>"Můžeš se laskavě uklidnit. Tím, že budeš tak vyvádět nikomu nepomůžeš." Draco už toho měl dost. "Ty chceš za každou cenu vědět co nejvíc, miluješ knihy a především ty o zakladatelích. Tak proč naší současnou situaci nevyužiješ k tomu, abys je poznala. Osobně. Řekni není to skvělá možnost?"</div><div>Objevily se dveře.</div><div>Oba dva vešli a náhle se místo dřevěných židlí a stolů objevil pohodlný čalouněný gauč, křesla, vedle gauče stolek s jídlem a pitím.</div><div>"Jo, je..."</div><div>"Co si o nich myslíš?" Zeptala se Draca Hermiona.</div><div>"Mám takový pocit, že nám něco tají," řekl Draco zamyšleně.</div><div>"Nejsi sám," přisvědčila mu.</div><div>"Ale asi s nima budeme muset hrát tu jejich hru na učitele, dokud nezjistíme, jak se odtud dostat nebo nezjistíme víc."</div><div>"Však já z nich dostanu ten rituál... a podle něj se zařídíme. Ještě abychom tu zkejsli navěky věků," otřepala se Miona.</div><div>"Ale ber to z tý lepší stránky, pokud zůstanem tady, tak to neovlivní naše budoucí já. Tam se normálně narodíme a budeme se dál šťastně nenávidět." pousmál se Draco.</div><div>"To ano... a nakonec zase zůstanem tady," ušklíbl se nazpátek.</div><div>"Třeba ne, jelikož tu vlastně už svou část splníme, ať je to co chce." svalil se na křeslo.</div><div>"Všechno se opakuje furt dokolečka, pokud to někdo rázným způsobem nezmění a nezasáhne..."</div><div>"Nestraš, od toho je Treyanewlová."</div><div>"TU mi ani nepřipomínej, babizna," doporučila mu důrazně.</div><div>"Postrádáš holt své vnitřní oko," zasmál se Draco.</div><div>"Ještě chvíli pokračuj a zlomím ti nos," zavrčela.</div><div>"Zase? To už by nebylo originální nemyslíš?" ačkoliv to nebyla pro něj zrovna příjemná vzpomínka, tak se musel smát.</div><div>"Výborně... končetin máš dost."</div><div>"Měli bychom jít na večeři," podíval se na hodiny.</div><div>"Odvádíš téma? To ti připomenu," poznamenala se škodolibou radostí, ale zvedla se.</div><div>"To je mi jasný." Taky se zvedl a zamířili do Velké síně, kde byli již netrpělivě očekáváni.</div><div>"Tady jste! Rozmysleli jste si to?" Helga z Mrzimoru z dálky zářila jako sluníčko.</div><div>"Helga je stejně negativně pozitivní jak profesorka Hoochová" šeptne Herm k Dracovi.</div><div>"Usoudili jsme, že v současné chvíli nemáme na vybranou" odpověděla jim Hermiona</div><div>"Beru si souboje," dodal rychle Draco, aby měl jistotu, že mu je Miona nevyfoukne. Ta ho ale počastovala úšklebkem.</div><div>"Malfoyi, jak jinak, jelikož na přeměňování si nikdy neměl buňky, to ví celý hrad jako to, že si dostal kopačky od Pansy," samolibě se usmála Hermiona</div><div>"Ach... Hlavně že Brownová o tom fiasku s Weasleym a Confundiem se nezapomněla zmínit Patilový a ta to nezapomněla roznést dál," vrátil jí to.</div><div>Hermiona se na něj nasupeně podívala a on jí pohled opětoval.</div><div>"No, večeře co nevidět začne, přece byste o ní nechtěli přijít..." vložila se mezi ně žlutá zakladatelka.</div><div>"Jistě," řekla Herm a posadila se ke stolu, Draco jí napodobil.</div><div>"Milí studenti..." začal Nebelvír před tím, než začali jíst.</div><div>"Ach jo, doufám, že to nebudou stejně nudné proslovy jak od Brumbála," špitne Draco směrem k Hermioně</div><div>Ta ho počastovala nepěkným, napůl káravým pohledem.</div><div>"Co je, vyjadřuju pouze svůj názor. To není trestný," obořil se Draco na Hermionu.</div><div>"Ve středověku, ano." odsekla mu s úsměvem.</div><div>"Představuji vám novou profesorku Přeměňování, Hermionu Grangerovou," zaregistrovali oba dva, takže Malfoy neměl šanci zareagovat.</div><div>Hermiona se prkenně postavila a kývla studentům na pozdrav.</div><div>"A soubojů se ujímá Draco Malfoy."</div><div>Draco se postavil a s arogantním úsměvem kývl na studenty. Když se opět posadil Hermiona se k němu naklonila.</div><div>"Malfoy nemáš tu nějaké příbuzné?"</div><div>Draco se jenom uchechtl.</div><div>"Jsem z čistokrevné rodiny..jistě, že tu mám nějaké příbuzné, ale pokud narážíš na nějakého Malfoye studenta, tak ne. V této době má větev rodiny stále žije ve Francii."</div><div>Jenom přikývla a rozhlížela se po tvářích jednotlivých studentů.</div><div>Opět se oba zaposlouchali do Nebelvírova proslovu.</div><div>"Doufám, že všichni budete k našim novým profesorům shovívaný. Oba dva jsou teprve začínající profesoři, ale doufám, že spolu budete velice dobře vycházet, jelikož jak jste si všimli jsou velice mladí. Za to jsou skvělý kouzelníci, od kterých se toho můžeme všichni hodně naučit."</div><div>V poslední větě Draco i Hermiona slyšeli tu jasnou narážku na budoucnost a touhu Nebelvíra se dozvědět, co nejvíc.</div> http://lilian-lupin.blog.cz/1112/4-kapitola http://lilian-lupin.blog.cz/1112/4-kapitola Not fair Fri, 02 Dec 2011 23:00:00 +0100 <div style="text-align:center"><strong>3. kapitola</strong> </div><hr /><div>"Je to tu tak jiné, ale přesto stejné." řekla polohlasně</div><div>"Nedramatizuj to," sykl a přešel za ní, také se podíval z okna.</div><div>"Zajímalo by mě, jestli je tam doma už po boji, kdo vyhrál. Jestli si někdo všiml naší nepřítomnosti nebo jsme pro již mezi oběťmi." povzdechla si.</div><div>"Chci být doma, ani by mi nevadilo, že bych musela bojovat v té válce. Ale aspoň bych byla s přáteli, rodinou a s ním."</div><div>"S ním?" pozvedl obočí, ale nepodíval se na ni. skoro celou dobu mlčel a nechal ji mluvit.</div><div>"Přece s Křivonožkou."</div><div>Malfoy měl co dělat, aby udržel vážnou tvář. "S kočkou?"</div><div>"No co, je to velice inteligentní kocour, který rozumí mým citům. Za to že ty nemáš žádný vztah ke zvířatům já nemůžu. A snad sis nemyslel, že bych zrovna tobě říkala něco o někom koho mám ráda."</div><div>"To mě dostalo ještě víc..." hrál překvapeného. "Ty máš ráda něco jiného než knihy a tu zablešenou potvoru?"</div><div>"Malfoy na tohle fakt nemám náladu. Koukej jak jsem klesla hluboko - vylejvám si tu srdce TOBĚ." Otočila svůj pohled opět k oknu.</div><div>"Moje chyba to není..." odtušil.</div><div>"Vypadá to jako by tobě vůbec nevadilo, že jsi tady. Nemáš tu rodinu ani přátelé."</div><div>"A řekni mi, jakou rodinu prosímtě? Otec v tobě vidí akorát pokračovatele rodu, matka si tě všimne ani ne u jídla, přátelé... spíš známí. Výhodní známí," pronesl posměšně. "Tudíž ne, já bych tu byl možná spokojený."</div><div>Hermiona se na něj šokovaně podívala.</div><div>"Takhle jsem o tom nepřemýšlela, musí to být hrozné žít v domě s Vold...Pánem zla…" řekla, jelikož si všimla jak sebou škubnul při jeho jméně.</div><div>"Víš co? Všímej si svýho a mě nech na pokoji!" vyjel po ní.</div><div>"Tak promiň," sotva špitla. "Kde můžou být tak dlouho?" ošil se Draco.</div><div>"Buď vydýchávají šok z toho patrona, nebo nás nemůžou najít."</div><div>"Nebo dostali infarkt na těch schodech. Ale doufejme že Rowena přežila a brzo je začaruje, abysme my, budoucí studenti měli pohodlnější život." řekl Draco a Hermiona se rozesmála až k slzám. Už dlouho se tak od srdce nezasmála, od začátku války.</div><div>"To říkáš ty, který schodiště využíváš maximálně na to, aby ses čas od času dostal do knihovny. Ale když spěcháš před večerkou na kolej a ujedou ti zrovna, když seš v půlce, tak to tak skvělí není," zašklebila se.</div><div>"To je fakt," ušklíbl se. V tu chvíli z ohybu chodby vyběhla stříbrná vydra v závěsu za ní Rowena, Godric a dost znuděně se tvářící Salazar. V tu chvíli Hermioně připomněl profesora Snapea, jak mu tak při chůzi vlál hábit.</div><div>"Tady jste! Kam jste si mysleli, že jdete? Vždyť to tu vůbec neznáte!" začala je kárat Rowena. "Do knihovny jsme trefili. Zpátky už ne," dovolila si, ji přerušit Hermiona.</div><div>"Ale to na tom nic nemění." Řekl přísně.</div><div>"Dobře, tak se omlouváme." Řekl lhostejně Draco.</div><div>"Jak se dostaneme domů?" vypálila na něj Hermiona.</div><div>"To zatím ještě nevíme," předběhla Rowena Salazara, který chtěl něco odvětit.</div><div>Draco, si jí změřil pohledem a Salazara taky. Jakoby tušil, že jim vážená zakladatelka Havraspáru lže. Ale pro teď to vytěsnil ze své hlavy.</div><div>"Dobrá, takže, co vlastně přesně po nás chcete?"</div><div>"Jak jsem říkala, potřebujeme pomoct s učením...."</div><div>"To jsme již slyšeli...ale trocho specifikovat by to nešlo?"</div><div>"Na přeměňování a souboje," doplnil místo ní Godric.</div><div>"To si děláte srandu? V téhle zemi v téhle době je spoustu skvělých kouzelníků a vy nás sem musíte přitáhnout z naší doby kvůli přeměňování a soubojům?" Vykřikla Hermiona. "Tak to odmítám. Odcházím sbohem." s tím se otočila o odešla nejbližší chodbou někam do hradu.</div><div>"Kam zase deš, Grangerová?" křikl za ní Draco</div><div>"Někam kde se můžu obklopit věcmi z 21. století." odpověděla aniž by se otočila. V tu chvíli to Dracovi došlo, "počkej jdu s tebou!"</div><div>Pak se opět otočil na zakladatele.</div><div>"Kudy se dostaneme ke komnatě nejvyšší potřeby?" Rowena si povzdechla a vykouzlila nějakého ptáčka, který jim měl ukázat cestu.</div><div>"Díky a uvidíme se u večeře." </div><div>Trojice zakladatelů kývla na pozdrav a frustrovaně se na sebe podívali. Aby začali hledat znovu.</div> http://lilian-lupin.blog.cz/1111/3-kapitola http://lilian-lupin.blog.cz/1111/3-kapitola Not fair Fri, 25 Nov 2011 00:00:00 +0100 <div style="text-align:center"><strong>2. kapitola</strong> </div><hr /><div>"Jak se teď dostaneme zpátky?" položil vcelku logickou otázku.</div><div>"Mě se neptej!" zamračila se. Překvapivě se jí nedostalo kousavé, jízlivé, či jiné odpovědi s negativním tónem.</div><div>"Tak bysme se měli asi zeptat jich," ukázal na zakladatele.</div><div>"Jo to bysme měli." z úvah je vyrušilo odkašlání si.</div><div>"Očividně víte, kdo jsme, ale my neznáme Vás. Takže by bylo vhodné, aby jste se nám představili." řekla Rowena.</div><div>"Jmenuji se Hermiona Grangerová." odpověděla Hermiona trošku zrudlá rozpaky.</div><div>"Já jsem Draco Malfoy." dodal i Draco s pro něj typickou aristokratickou uhlazeností.</div><div>"Ehm... trochu se mi nepovedl jeden rituál..." začala si mnou kousek látky u šatů rozpačitá Rowena.</div><div>"Cože?" vyjekla Hermiona. "Ale slečno, to se přece může stát každému." řekl jí Godric s úsměvem, který často vídala na brumbálově tváři.</div><div>"Ale ona je Rowena z Havraspáru, zakladatelka koleje</div><div>Havraspáru. Jedna z nejinteligentnějších čarodějek, které kdy žily. Proč proboha dělala rituál, který neumí. A kvůli tomu teď zkejsnem tady." začala Hermina hysterčit.</div><div>"Grangerová, dýchej. Vzpomeň si na Longbottoma a lektvary." řekl Draco.</div><div>"Ale Neville je v Nebelvíru, po něm se inteligence jako kolejní vlastnost nevyžaduje a jeho do toho netahej!" Vyjekla Herm.</div><div>"Promiň, jen se tě snažím uklidnit. Ale to ty šprtka slečna-všechno-vim-všechno-znám nepotřebuje." </div><div>"Hlavně že ty seš nejdokonalejší čistokrevnej zdegerovanec!" vyprskla naštvaně.</div><div>"Děti no tak se už uklidněte." snažil se klidnit situaci Godric. V tu chvíli ho Draco a Hermiona propalovali pohledem.</div><div>"Nás o dětství připravil jeho šílený potomek." ukázali prstem na Salazara. Náhle se na sebe oba dva podívali, jako by je napadla ta stejná myšlenka a usmáli.</div><div>"Salazare, máte už nějaké potomky?" zeptala se Hermiona s ďábelským výrazem.</div><div>"Ne, ale proč se ptáte?" zeptal se dost zmatený Salazar Zmijozel.</div><div>"Ale jen tak, co takhle podstoupit malý bezbolestný zákrok, kterému se říká kastrace." Doplnil jako by nic Draco.</div><div>"Minulost se měnit nemá!" zamračila se na Malfoye, ale sama si myslela něco ve smyslu, že malá převýchova by snad nevadila...</div><div>"Grangerová, vždyť já vim, byl to jen návrh." bránil se Draco. Pak se opět otočil na zakladatele.</div><div>"Tak proč jsme tady a hlavně proč jsme tu zrovna my dva."</div><div>"Hledáme učitele... ten rituál nám měl pomoc při jejich hledání tím, že nám ukázal, jak vypadají, jak se jmenují a kde bychom je našli... tohle nebylo v plánu," vysvětlila jim to rychle Rowena.</div><div>"Nebylo v plánu?" zeptala se nevěřícně Hermiona. "Ale co se divim. Na to jsem přece už zvyklá Harryho plány nikdy nevyšli." řekla si pro sebe smířeně.</div><div>"Na co učitele?" chtěl vědět Draco.</div><div>"Že by na obranu?" odtušila nevzrušeně Hermiona a vykročila k hradu.</div><div>"Grangerová počkej! Přece si nemyslíš, že byli Bradavice přes tisíc let úplně stejné. Ještě se ti něco stane." rozběhl se za ní Draco a oba tam nechali zakladatele stát jako by vůbec neexistovali.</div><div>"To se podívejme Draco Malfoy se bojí o špinavou mudlovskou šmejdku."řekla beze zájmu Hermiona</div><div>"A ano, myslím si, že jsou stejné. Kdo by přestavoval tak nádherný hrad? To za a). Za b) se mohlo změnit akorát využití místností..." dokončila.</div><div>"Stůj a chvilku přemýšlej," otočil a kouknul se jestli je zakladatelé nepozorují, ale oni se mezi sebou bavili. "Je nám teprve 17, ani jeden z nás ještě ani nedostudoval. Oni jsou nejlepší čarodějové všech dob - a potřebujou nás? To je divný. Musíme zjistit přesně o co tu jde."</div><div>"Potřebují někoho, kdo by jim pomohl ta děcka učit a hlídat! Ne zrovna nás, prostě hledali někoho schopnýho! To je teda krajně podezřelý," odvětila mu ironicky.</div><div>"A kolik si myslíš že jich tu je? Nedávno byli teprve Bradavice založený na víc jak 40 žáků nevidim. A co je můžeme my učit? Vždyť většina toho co umíme bylo objeveno až po zakladatelých a to je tu učit nemůžeme. Nemůže přeci předejít dobu a tím změnit budoucnost."doufal, že teď už to Gragerová pochopí.</div><div>"Ježiš, to nemuseli postavit před rokem, dvěma... to klidně mohli postavit před patnácti lety! Co si pamatuji, tak v kronice není přesně, kdy byly postavené! A ano... v tom dalším máš pravdu. Já taky nemám v úmyslu učit, já se musím vrátit, mám tam nevyřízené účty!"</div><div>"To já taky, dohodnem se na tom, že se odtud musíme, co nejrychleji dostat. Ale jak?"</div><div>"To ještě nevím... ale v knihovně určitě něco najdeme," usoudila rychle nebelvírka a zase si to šinula k hradní bráně.</div><div>Když konečně našli knihovnu Hermiona zděšeně vykřikla. V knihovně bylo sotva 30 polic s knihami. "Cos čekala, však většina knih v knihovně, co je v naší době byla napsána až ve 12. století." řekl sarkasticky Draco.</div><div>"T-to..." nevnímala ho a koukala na to, jakoby někdo spáchal svatokrádež.</div><div>"Co takhle nejdřív zjistit, jakým rituálem nás sem dostali a hlavně zjistit, jestli náhodou neví, jak nás dostat zpět teda chci říct dopředu a pak to řešit," navrhl Draco logické řešení.</div><div>"Dobře..." přitakala Hermiona ještě napůl omráčená, ale otočila se ke knihovně zády.</div><div>Tak se opět vydali za zakladateli.</div><div>"Nevíš kde by mohli být?" zeptal se Draco. Na to Hermiona vytáhla Pobertův plánek z kapsy u kalhot, který dnes ráno zabavila Harrymu.</div><div>"Sice to nebude moc přesný, jelikož na mapě je nový hrad, ale měli by být někde poblíž Velké síně." předpokládala Hermiona, jelikož stopy se jmény zakladatelů právě stáli podle mapy ve stěně.</div><div>"Tak na co čekáme? Jdeme!" zavelel Malfoy a vykročil zmíněným směrem.</div><div>Hermiona protočila oči a schovala opět plánek do kapsy. Harry by jí zabil, kdyby věděl, že plánek ukázala Malfoyovi. <em>Ale co, vždyť Harry ještě není na světě,</em> pomyslela si Hermiona.</div><div>"Co by se stalo, kdybych Potterovi řekl, že vím o plánku?" prohodil provokativně cestou blonďák.</div><div>"To bych řešila, až se dostanem zpět do naší doby, ale jelikož stejně předpokládám, že v té bitvě ty nebo já zemřem, tak si s tim hlavu moc nedělám." ignorovala ho a u schodů přemýšlela, kterou cestou má jít, jelikož chodby byli jinak, než si pamatovala.</div><div>"Tudy," zahučel a vydal se dál.</div><div>"Ty si pamatuješ cestu?" pozvedla obočí.</div><div>"Jestli sis nevšimla, tak jsem muž a ti mají velice dobrý orientační smysl a paměť. Což ale ty nemůžeš vědět." jeho koutky se mu pozvedly v úsměv, ale rychle opět nasadil tu svou aristokratickou masku.</div><div>Hermiona potlačila smích.</div><div>"Muži a orientační smysl? Nesmysl..."</div><div>"Nesmysl? Tak jak je možné, že já si cestu pamatuju a ty ne?" Náhle se zastavil. Před ním byla zeď a cesta dál nevedla.</div><div>"To teda vidím..." utrousila a otočila se na cestu zpátky. "Stačilo mi cestovat po zemi s Harrym a Ronem."odpověděla na jeho dotaz.</div><div>Hermioně to sice přišlo hrozně trapné, ale neměla na vybranou. Proto vykouzlila patrona a poslala ho pro pomoc.</div><div>"Jen doufám, že pokud toto kouzlo neznají, tak nebudou mít dotíravé dotazy," řekla Hermiona a sedla si na parapet okna za kterého bylo vidět na pozemky a jezero. </div> http://lilian-lupin.blog.cz/1111/2-kapitola http://lilian-lupin.blog.cz/1111/2-kapitola Not fair Fri, 18 Nov 2011 00:00:00 +0100 <div style="text-align:center"><strong>1. kapitola</strong></div><hr /><div>Stáli naproti sobě, oba zakrvácení a unavení po několika hodinách boje. Nepřátelé, kteří stojí na rozdílných stranách, ale oběma se hlavou honí stejné myšlenky. Myšlenky o nesmyslnosti všeho toho zabíjení. O šílenci, který toto všechno vyvolal a o tom, že pokud toto někdo hodně brzy nezastaví, všichni stejně zemřou. Věděli, že to není správné, ale přesto oba pozvedli své hůlky a ve stejnou chvíli vyřkli kouzlo. Jejich kouzla se střetla a je zahalilo zářivé světlo, které je na okamžik oslepilo. Když světlo zmizelo, již neslyšeli zvuky boje, ani neviděli žádné bojující kouzelníky, ačkoliv stále stáli na Bradavických pozemcích. </div><div>"Co to kruci je?!" vyjekl blonďák. Hnědovláska naproti němu se rozhlédla po okolí. "Nevím.... ale podle všeho jsme zůstali v Bradavicích. Jen jsou... trochu jiné," zamračila se.</div><div>"To očividně jsou" řekl Draco, ale rychle se vzpamatoval a opět hůlkou zamířil na Hermionu. To udělala i Hermiona a ačkoliv nebyli již ve středu bitvy, stále měli v sobě adrenalin, takže po sobě začali metat jedno kouzlo za druhým. Jakmile se Hermiona opět připravovala k útoku, tak jí i Dracovi z rukou vyletěli hůlky.<br />"Co to?" Oba vykřikli na jednou.Po té se stejně svorně otočili na ženu, která jim hůlky vyrazila a za ní spěchaly další tři postavy.</div><div>"Pro Merlina, vidíš to samý, co já?" zeptala se nejistě Hermiona Draca.</div><div>"Pokud vidíš to samí, co já, tak to asi halucinace nebude." řekl zmateně Draco. V tu chvíli dorazili i tři další postavy.<br />"Možná jsme se jen přiotrávili nějakým plynem a teď vidíme věci nebo spíš osoby, které vidět za normálních okolností nemůžeme." pokračovala ve stejném rytmu Hermiona.<br />"Nebo jsme se jenom zbláznili." doplnil jí Draco, který zíral na 4 osoby před sebou.</div><div>"Vítáme Vás v Bradavicích, my jsme.." začala vysoká žena. Ale Hermiona s Dracem jí nenechali domluvit.</div><div>"Vy jste iluze zakladatelů školy čar a kouzel v Bradavicích, kteří mají být už několik staletí mrtví." Draco se podíval na Hermionu.</div><div>"Hele je asi pravá chvíle to nepřátelství a ty drobnosti okolo stran na kterých stojíme teď zahodit. Jelikož se musíme nějak z tý iluze dostat a pokračovat v boji, jinak naše rodiny povražděj." Hermiona kývla na souhlas.</div><div>"Jasně, ale je tu problém. Moje rodina tu tvojí povraždit nemůže, to leda tak, tvoje tu mojí," vyprskla na něj.<br />"Mládeži, prosím uklidněte se." vmísil se do toho Godric Nebelvír.</div><div>"Rádi, bychom se uklidnili, ale nějakým způsobem jsme se dostali do iluze a musíme se z ní dostat ven." vyprskl též Draco.<br />"Už toho mám dost, tohle není iluze!" Zapojil se do toho Salazar Zmijozel. Jakmile to vyslovil Hermiona a Draco se na něj šokovaně podívali a pak se rozesmáli.</div><div>"Asi jsme se fakt zbláznili."</div><div>"Jo, iluze nás přesvědčuje, že není iluze.... to se mohlo stát jenom nám," ušklíbl se mladý Malfoy.</div><div>"Protože, kdyby to fakt nebyla iluze a my se opravdu nezbláznili, tak by to znamenalo, že jsme se nějak dostali do minulosti." řekla pobaveně Hermiona, ale pak jí zmrzl úsměv na rtech, když viděla výrazy zakladatelů. V tu chvíli se i Draco přestal smát. "Jaký je rok?"</div><div>"989," odpověděla Rowena.</div><div>"Malfoyi, tak to jsem v prdeli." Řekla Hermiona.</div><div>"Grangerová, teď s tebou výjimečně souhlasim" Odpověděl, aniž by se pozastavil nad výrazem, který Hermiona použila.</div> http://lilian-lupin.blog.cz/1111/1-kapitola http://lilian-lupin.blog.cz/1111/1-kapitola Not fair Fri, 11 Nov 2011 00:00:00 +0100 <div style="text-align:center"><strong>Prolog</strong></div><hr /><div><br /></div><div>Opět seděla v knihovně na Grimmauldově náměstí a pročítala knihy o černé magii, které by pomohli jejím přátelům. Knihy měla ráda, vážila si znalostí a vždy chtěla vědět, co nejvíc. To, co nesnášela, bylo to, že na ní její přátelé vždy spoléhali v tom, co se týkalo učení a hledání v knihách, zatímco oni hráli šachy nebo v tomto případě na zahradě lítali na koštěti. Měla je ráda, ale taky se chtěla bavit. Chtěla též prožít svůj život někde jinde než v knihovně, ale věděla, že kdyby ona právě teď nehledala důležité informace, oni by to neudělali vůbec a stále by byli tam, kde začali.</div><div>Ležel na posteli, s rukama za hlavou a nohama překříženýma v kotnících. Přemýšlel. Uvědomil si, jak příšerně se choval, ale nevěděl, jak své chyby vrátit zpátky. Už nebyl v bezpečí školy, měl Znamení zla na ruce, několik vražd na triku a nevěděl, jak se dostat z toho bludného kruhu mučení a zabíjení...</div> http://lilian-lupin.blog.cz/1111/prolog http://lilian-lupin.blog.cz/1111/prolog Not fair Sat, 05 Nov 2011 22:44:17 +0100 <div><a title="Not fair" href="http://lilian-lupin.blog.cz/rubrika/not-fair" target="_self">Not fair</a></div><div><br /></div><div>Dědic čistokrevné rodiny a mudlovská šmejdka se nedopatřením dostanou o staletí do minulosti. </div> http://lilian-lupin.blog.cz/1111/s-isabellou http://lilian-lupin.blog.cz/1111/s-isabellou Společné Sat, 05 Nov 2011 22:40:43 +0100 <div>soundtrack z HP7 - moc krásný - i když ze začátku to vypadá, jako by tam nic nehrálo ;)</div><div><br /></div><hr /><div><div id="youtubefbdafb"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/uI_9kZ2qZNE/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/uI_9kZ2qZNE","youtubefbdafb","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div> http://lilian-lupin.blog.cz/1110/lily-s-theme http://lilian-lupin.blog.cz/1110/lily-s-theme Videa Wed, 26 Oct 2011 15:12:10 +0200 <div>tuhle písničku jsem našla na youtube, a strááášně se mi líbí, tak jsem se rozhodla se s vámi podělit... jaký je váš názor?</div><div><br /></div><div><div id="youtubefbdaf"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/nmscpj-1wRw/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/nmscpj-1wRw","youtubefbdaf","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div> http://lilian-lupin.blog.cz/1110/magic-works http://lilian-lupin.blog.cz/1110/magic-works Videa Sun, 09 Oct 2011 00:00:00 +0200 <div>Rubrika, která vznikla z důvodu bez důvody a slouží k uchovávání mých nesmyslných patvarů.</div><div>Začínáme <em>Nudou o prázdninách</em> - i když je to trochu pozdní...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:justify">O prázdninách máme <strong>dvě</strong> možnosti - buď se nehorázně nudit, nebo si najít zábavu. Většina lidí si volí druhou možnost, naplánuje si do posledního dne, co bude dělat a také to udělá.</div><div><br /></div><div style="text-align:justify">Menšina zvolí první způsob. Ať se vypraví kamkoli, ať dělají cokoli, nic jim není dost dobré na to, aby jim to stálo za trochu zábavy.</div><div><br /></div><div style="text-align:justify"><em>Památky</em> - je nuda koukat se na nějaký baráky a starý, skoro rozpadlý mosty - vždyť to stejně k ničemu nebudeme potřebovat.</div><div><br /></div><div style="text-align:justify"><em>Vaření</em> - otrava, ale vařit se musí, jinak by se umřelo hlady. Nakonec to dopadne tak, že než aby se člověk zabýval nějakým složitějším vařením, zalije si polívku z pytlíku, kterou má za pět minut. No prostě nuda.</div><div><br /></div><div style="text-align:justify"><em>Sezení u televize</em> - ty pořady se furt opakují, žádná akční bitka nebo něco takovýho - to je samá telenovela, telenovela, telenovela, naučný dokument, seriál, oživení v podobě zpráv, telenovela, telenovela, telenovela... samozřejmě je také důležité, na kterou stanici přepnete.</div><div><br /></div><div style="text-align:justify"><em>Diskotéky</em> - co tam dělat? Všichni se stejně akorát oblejzaj, pijou nebo se nesmyslně kroutí... a z těch světel stejně bolí oči.</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify"><br /></div><div><img alt="nuda" width="366" height="255" src="http://nd03.jxs.cz/476/102/162c512334_66613542_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:justify">Musím uvádět další příklady?</div> http://lilian-lupin.blog.cz/1109/nuda-o-prazdninach http://lilian-lupin.blog.cz/1109/nuda-o-prazdninach Moje patvary Wed, 21 Sep 2011 12:11:37 +0200 <div>Já osobně preferuji Zmijozel ;)</div> http://lilian-lupin.blog.cz/1109/anketa-1 http://lilian-lupin.blog.cz/1109/anketa-1 Anketky Sun, 11 Sep 2011 19:40:29 +0200 <div>Čest obětem 11. zaří a našim hokejistům - Rachůnkovi, Vašíčkovi a Markovi.</div><hr /><div>Cítil jenom chlad. Chlad, který nešel zastavit. Žena vedle něj naopak cítila nezastavitelný žár. Jak mohli existovat vedle sebe? Nemohli.</div><div>Mladá dívčina prožívala neuvěřitelnou bolest, ale mladík vedle ní se smál. Najednou vše pominulo - bolest utichla, a mladík také.</div><div>Muž, který se lhostejně díval na ženu, která se mu vyznávala z lásky. "Jste na špatné adrese," řekl jí a odešel. Ona se z toho nevzpamatovala.</div><div>Všichni jsou rozdílní, pocházejí z různých míst, mluví různými jazyky, mají jiné zvyky… Jedno však mají společné.</div><div>Smrt.</div> http://lilian-lupin.blog.cz/1109/drabble-1 http://lilian-lupin.blog.cz/1109/drabble-1 Drabble Sun, 11 Sep 2011 16:26:52 +0200 <div>Jednorázovka. Podle mého trošku divná, ale vyjadřuje vše, co má.</div><hr /><div><br /></div><div><em>Nejsem ten typ, co brečí, nejsem ten typ, co má zlomené srdce…</em></div><div>Kéž bych to mohla říct o sobě. Vždycky jsem byla takové malé, nevýznamné nic v <em>JEHO</em> životě a teď se po mě pase. Čím jsem tak významná? Teď už je to stejně jedno…</div><div>Zabil <em>HO</em> a to mu neodpustím. Teď mi nezbylo nic, vůbec nic. Snad jen vzpomínky na naši lásku… a <em>ON</em> ji zničil. Ale já už se ho nebojím. Je mi jedno, jestli mě zabije, je mi jedno, co se mnou udělá, ale rozhodně mu nikdy neodpustím, že pohřbil naši lásku.</div><div>Kolem mě zaplály plameny, ale já stále seděla na tom stejném místě uprostřed pokoje a koukala z okna. Cítila jsem něčí přítomnost za sebou, ale nevěnovala jsem ji pozornost. Svou pozornost jsem upírala k oknu, kde zapadalo slunce a které obléhaly plameny, vytvářející nádhernou scenérii.</div><div>"Donutím tě spolupracovat, to mi věř." ozval se mi u ucha chladný, ale smysluplný hlas. <em>JEHO</em> hlas. Nikdy jsem nic takového neslyšela, ale určitě musí nahánět hrůzu. Zakroutím záporně hlavou a stále koukám před sebe, na tu scenérii. "Nechceš mi věřit?" zašeptal.</div><div>"Raději zemřu." řeknu mu polohlasně.</div><div>Oheň. Byl všude kolem mě. Jeho plameny vytvářely úchvatné obrazce, ale já stále koukala na ten západ slunce. Poslední západ slunce mého života, tím jsem si jistá.</div><div><em><br /></em></div><div><em>Stejně, jako slunce zapadne, i můj čas nastane…</em></div><div>Ano, pravdivá věta. Tohle už tvrdit můžu. Můj život skromírá, jako slunce zapadá.</div><div>Cítila jsem, jak mi přejel rukou po lícní kosti a sklouzl níž, po krku a nechal dlaň na mém rameni.</div><div>"Nemusíš zemřít." řekl mi hlasem, jaký měl kdysi. Tím krásným, sametovým hlasem…</div><div>"Ale já chci zemřít." odpovím mu. "Nenechám tě." popřel moje přání a přešel na ten ledový hlas. "Jak to můžeš vědět?" "Vím to, protože to udělám." zašeptal.</div><div>U stropu se začal shromažďovat kouř a proudil dál, otevřenými dveřmi. Oheň se rozlezl po celém pokoji a teď ho spaloval dál, k jeho středu. Nebyla cesta úniku. Alespoň pro mě ne. Rozlézal se po pokoji, pronikl i na chodbu a brzy pronikne i do dalších pokojů.</div><div>Mudlové určitě vzbudili poplach, ale sem se nedostanou. Cítím kouzla, silná kouzla, která zabraňují odejít nebo přijít komukoli, kromě <em>JEHO</em>.</div><div>Stále pozoruji západ slunce z okna, orámovaného plameny.</div><div><br /></div><div>Cítila jsem, jak si přidřepl. Cítila jsem <em>JEHO</em> rty na mém krku, cítila jsem <em>JEHO</em> ruce kolem mého pasu.</div><div>"Proč to děláš?" zeptám se ho tichým hlasem. "Nač je tohle všechno?" optám se znova, ale odpovědí se nedočkám.</div><div>Otočil mě k sobě a políbil. Já mu polibky opětovala, protože jsem si bláhově myslela, že ho tím změním.</div><div>Nezměním. Nikdy.</div><div>Ani nevím jak, ale najednou jsem ležel na zádech, ruce jsem měla kolem <em>JEHO</em> krku a <em>JEHO</em> ruce mi bloudily po těle.</div><div>Přemístil nás. Nevím, kde to bylo, ale byla jsem si jistá, že je to <em>JEHO</em>pokoj. Dovedete představit, co se dělo dál.</div><div><span style="color:#000">Po té noci, jsem všechna své předsevzetí, která jsem si předchozího večera dala, vzala za své…</span></div> http://lilian-lupin.blog.cz/1109/kathrine http://lilian-lupin.blog.cz/1109/kathrine Jednorázovky Sun, 11 Sep 2011 16:20:48 +0200 <div style="text-align:center"><strong>Jednorázovky</strong></div><hr /><div><br /></div><div><a title="Kathrine" href="http://lilian-lupin.blog.cz/1109/kathrine" target="_self">Kathrine</a></div><div><br /></div><div><br /></div><div>________________________________________________________________________________________________</div><div><br /></div><div><a title="Drabble" href="http://lilian-lupin.blog.cz/rubrika/drabble" target="_self">Drabbles</a></div> http://lilian-lupin.blog.cz/1109/jednorazovky http://lilian-lupin.blog.cz/1109/jednorazovky HP fanfiction Sun, 11 Sep 2011 16:19:01 +0200 <div>Do komentářů si napište námět povídky, který byste rádi viděli vypracovaný - máte na výběr ze dvou možností - buď jako jednorázovku, nebo kapitolovku.</div> http://lilian-lupin.blog.cz/1109/napiste-si http://lilian-lupin.blog.cz/1109/napiste-si Na přání Fri, 02 Sep 2011 20:27:01 +0200 <div><em>Inspirace:</em> Dva lidé, bývalí přátelé, rozhádání letitým sporem, se sejdou v Bradavicích jako kolegové. </div><div><em>Postavy:</em> Jason Kilbride, Angelina Walkerová</div><div><em>Doba:</em> 6. ročník HP</div><div><em>Stav:</em> připravovaná</div> http://lilian-lupin.blog.cz/1109/mezi-uciteli http://lilian-lupin.blog.cz/1109/mezi-uciteli Připravované Fri, 02 Sep 2011 20:07:33 +0200 <div>Inspirace: Víte, jaký je rozdíl mezi Bystrozorskou akademií a Bystrozorskou vysokou školou?</div><div>Postavy: Caroline Havlock, bradavičtí studenti a obyvatelé</div><div>Doba: rok po pádu Lorda Voldemorta</div><div>Stav: připravovaná</div> http://lilian-lupin.blog.cz/1109/bystrozorska-akademie http://lilian-lupin.blog.cz/1109/bystrozorska-akademie Připravované Fri, 02 Sep 2011 19:50:55 +0200 <div>Víte, co to znamená být dcerou bystrozora a najdou vás Smrtijedi?</div><div><em>A/N: Jean vyslovujte jako "Džín".</em></div><hr /><div><br /></div><div>"Tatí! Jsem doma! A mám pro tebe novinku - pro jednou i včas!" zvolala vesele šestnáctiletá Jean ještě ve dveřích, když přišla před desátou domů; sundala si boty, odložila tašku.</div><div>Alexander Alphrand byl bystrozor, na postu zástupce velitele. Jelikož byl i dobrý v boji, dostal se na seznam smrti Smrtijedů docela na lichotivé příčky, proto dbal na to, aby jeho jediná dcera byla doma vždy před desátou. Nechtěl, aby jí něco udělali, aby dopadla jako jeho manželka… bohužel, puberta má svou vlastní hlavu a Jean se většinou nevracela dřív, než hodinu po večerce. Tentokráte mu chtěla udělat radost, vrátila se včas.</div><div>Zamířila do kuchyně, kde si nalila do sklenky pití. Vypila ji na jeden nádech a odložila do dřezu.</div><div>Její kroky dále směřovaly do obýváku - její otec na ni rád čekal v oblíbeném křesle u krbu, kde si četl. Určitě při tom čtení musel usnout, jinak by se dávno ozval.</div><div>Čím blíž se blížila k obývacímu pokoji, tím víc jí něco nehrálo. Z otevřených dveří bylo vidět přímo na krb a sedací soupravu, jenže její otec tam nebyl.</div><div><em>'Třeba si šel už lehnout… i když, vždycky čeká,'</em> problesklo jí hlavou, ale vstoupila do místnosti, jestli náhodou neusnul, když se díval z okna. Možností bylo mnoho.</div><div>Jenže s tím, co se stalo pak, nepočítala.</div><div>Jakmile udělala pár kroků, zarazila se - to stačilo k tomu, aby jí spoutali. V místnosti bylo asi deset Smrtijedů v čele s Vy-víte-kým.</div><div>"Tak tohle je tvá dcera? Víš, docela mě zarmoutilo, když ses rozhodl ji před námi schovat…" protáhl Voldemort. Alexander si nikdy v životě nepřál víc Jeanin pozdní příchod.</div><div>"Jmenuje se Jean, že? Jako by své matce z oka vypadla… ano, samozřejmě jsem byl u toho, když ji zabili. Velice krásná žena, škoda jí," vedl monolog konverzačním tónem.</div><div>Otočil se k Jean, kterou jeden smrtijed hrubě strčil dopředu. Párkrát klopýtla, spadla na kolena. Potom jí trefila kletba, všechny kosti se jí začaly lámat. A znovu spravovat. Bolelo to. Hodně to bolelo. Ale věděla, že přijde další bolest. Mnohem horší bolest.</div><div>"Koukám, že bude po tobě," ušklíbla se Bellatrix.</div><div>"Takové holky jako jí bude škoda, má dobrý potenciál…" poznamenala. Hodila nenápadný pohled na svého Mistra, zdálo se, že nepatrně pokyvoval hlavou, jako by s ní snad souhlasil.</div><div>"Ani mě nenapadne," sykla dívka.</div><div>"Jak říkám, velká škoda…" zopakovala svá slova Bella a vyslala proti dívce kletbu Cruciatus.</div><div>Jean křičela. Hodně křičela. A Alexander křičel s ní.</div><div>"Nechte ji! U Merlina, nechte moji dceru být! Udělám cokoli!" křičel zoufale.</div><div>Temný pán rukou zastavil Lestrangeovou.</div><div>"Skutečně cokoli?" optal se se zájmem. Bystrozor zatnul zuby, sklonil hlavu.</div><div>"Ano," pronesl poraženě.</div><div>Voldemortovi se na tváři objevil vítězný úsměv. Když už by obětoval za záchranu své dcery tolik, proč toho nevyužít - přece jen, v boji byl dobrý…</div><div>"V tom případě-" pokynul Rabastanovi.</div><div>Ten přistoupil k muži, uvolnil mu levou ruku, roztrhl rukáv.</div><div>Voldemort mu vypálil Znamení zla.</div><div>Jean všechno sledovala s široce rozevřenýma očima a třásla se celkovým vyčerpáním - fyzickým i psychickým.</div><div>"A abych měl jistotu, že nezradíš," sklonil se k muži, "tu tvou krasotinku si vezmu s sebou. Neboj, uvidíš ji vždy po shromáždění," přislíbil mu.</div><div>Nějaký Smrtijed popadl dívku, přemístil se. Ostatní ho následovali.</div><div><br /></div><div><em>Tráva s lesem šuměla, hvězda s hvězdou schůzku měla.</em></div><div><em>A muž, na podlaze sedící, proti sobě pozvedl svou zbraň.</em></div><div><em>Prosím, Merline, aspoň ty mou dceru chraň…</em></div> http://lilian-lupin.blog.cz/1109/byt-dcerou-bystrozora http://lilian-lupin.blog.cz/1109/byt-dcerou-bystrozora Hříchy bez svědomí Fri, 02 Sep 2011 19:44:45 +0200 <div><span style="color:#000">Rubriku <em>Hříchy bez svědomí</em> věnuji činům Smrtijedů a památce lidí, kteří jim padli za oběť....</span></div><div><br /></div><div>Pád Azkabanu z mého pohledu. Neslané, nemastné.</div><hr /><div><br /></div><div>Diana Starlingová stála na lodičce, kterou do chodu uvedla pomocí kouzel - přece se s tím nebude namáhat.</div><div>Loďka vyjela z přístavu do bouřlivého moře a o její boky se tříštily kapičky. Pršelo, ale Dianě to vůbec nevadilo, přemýšlela.</div><div>Jakožto zástupkyně velitele bystrozorů by měla mít na starost jiné věci, než si hrát na bachařku v Azkabanu, ale uznala, že je to docela důležitý úkol, který by šéf nesvěřil někomu nespolehlivému nebo neschopnému.</div><div>Po půl hodině dorazila k ostrůvku, na kterém se vyjímala děsivá stavba z černého kamene, ze které se ozývaly různé výkřiky a sténání děsu a strachu.</div><div>Oklepala se, neměla tohle místo ráda. Ale rozkaz je rozkaz, s tím nemůže nic dělat. Vylezla z loďky a vydala se ke dveřím.</div><div>Ode brány odehnala patronem mozkomory, kteří zatím byli věrní ministerstvu. Pro ni bylo ale klíčové slovo zatím, tušila, že nebude čekat dlouho a vzbouří se i oni.</div><div><em>'Taj je zima,'</em> oklepala se, když vešla do chodby. Pár metrů ode dveří už byli první kobky, tak se rovnou vydala vstříc temným zdím Azkabanu.</div><div>Procházela chodbami a mumlala nejsilnější zahřívací zaklínadla, na jaká si vzpomněla a mávala kolem sebe hůlkou. <em>'Zatracení mozkomoři, taková kosa…'</em> vrčela v duchu. Rázovala si to chodbami trochu nahrbená, jak se snažila zahřát, ale jakmile začala účinkovat zahřívací kouzla, tak se narovnala a protáhla, aby uvolnila ztuhlé svaly.</div><div>Ani si nevšímala vězňů, kteří se při pohledu na její hůlku roztřásli. Snad strachy? To ví jen oni sami…</div><div>Už jsem měla skoro po obchůzce, tak jsem to vzala klasiky druhou stranou, abych obhlédla všechny vězně, když mě zarazí hysterický smích - až nechutně povědomý…</div><div>"Ale ale, Starlingová. Jaké to milé překvapení, že ses na nás konečně přišla podívat," ušklíbla se Bellatrix - nezdálo se jí, že by byla nějak šílená, ale zdání klame. "To víš…" protáhla přezíravě. "Rozkazy z výše, jinak bych sem nepáchla - máte tu příšernou zimu," ušklíbla se a rozhlédla se po ostatních celách. No jistě - Smrtijedi odsouzení na doživotí. <em>'Příjemná sešlost,'</em> pomyslela s úšklebkem a pokračovala dál v cestě, nevšímajíc si posměšných poznámek na její účet - už aby byla pryč…</div><div>Už jen pár metrů - bránu má skoro na dosah ruky a tak ještě zrychlila krok, aby sepsala hlášení a to v teple a suchu své kanceláře na ministerstvu - zlenivěla a sama si to uvědomuje, jenže…</div><div>Dveře prorazil výbuch a dovnitř se nahrnuly spousty Smrtijedů.</div><div>Rychle poslala patrona pro posily za šéfem a začala se bránit.</div><div>Na obranu jich bylo asi dvacet, což bylo oproti vyčleněným Smrtijedům až příliš málo. Marně se snažila vzpomenout na kurzy, kde se něco takového okrajově probíralo, ale zaboha si nemohla vzpomenout.</div><div>Smrtijedi je pomalu, ale jistě tlačili k celám, kolem kterých nedávno prošla. Ach ano, bylo zřejmé, že si přišli pro své zrádné kamarádíčky, kteří na ně už z dáli pokřikovali povzbuzení.</div><div>Likvidovala kouzla, vyhýbala se nepromíjitelným, sama posílala na oplátku své.</div><div>Proletělo kolem ní několik výbušných kouzel, která se zarazila do zdí za ní.</div><div>Nedávala pozor a jedno kouzlo ji odhodilo.</div><div>Několik smrtijedů kolem ní proběhlo, osvobodilo své kolegy za mřížemi a vrátilo jim hůlky.</div><div>I když se Diana se třemi zbylými bystrozory urputně prala a bránila, proti útoku z obou stran chodby neměli sebemenší šanci.</div><div>Ještě než dostali i ji, vyslala dalšího patrona Brouskovi se dvěma slovy. Azkaban padl.</div><div>Potom ji trefila Avada.</div><div>"Vy pitomci! Tu jste měli zajmout!" řvala na ně Bellatrix, ale bylo pozdě napravovat škody. Teď bylo hlavní nabrat spojence a zmizet, než přijdou bystrozoři.</div><div>Všichni obránci Azkabanu té noci padli, Smrtijedi osvobodili své uvězněné spojence, ať už měli Znamení zla nebo byli oddaní myšlence Pána zla a všechny ostatní vězně povraždili.</div><div>V tisku byl tenhle útok pojmenován jako největší masová vražda posledních let, velebili padlé ochránce, zatracovali Smrtijedy.</div><div>Avšak nahradit schopné bystrozory, jakými bezesporu byli Diana Starlingová a její kolegové, neuměl nikdo.</div> http://lilian-lupin.blog.cz/1109/azkaban http://lilian-lupin.blog.cz/1109/azkaban Hříchy bez svědomí Fri, 02 Sep 2011 19:43:02 +0200