4. kapitola
Jakmile došli před známou zeď, začala kolem ní Hermiona zuřivě pochodovat.
"Můžeš se laskavě uklidnit. Tím, že budeš tak vyvádět nikomu nepomůžeš." Draco už toho měl dost. "Ty chceš za každou cenu vědět co nejvíc, miluješ knihy a především ty o zakladatelích. Tak proč naší současnou situaci nevyužiješ k tomu, abys je poznala. Osobně. Řekni není to skvělá možnost?"
Objevily se dveře.
Oba dva vešli a náhle se místo dřevěných židlí a stolů objevil pohodlný čalouněný gauč, křesla, vedle gauče stolek s jídlem a pitím.
"Jo, je..."
"Co si o nich myslíš?" Zeptala se Draca Hermiona.
"Mám takový pocit, že nám něco tají," řekl Draco zamyšleně.
"Nejsi sám," přisvědčila mu.
"Ale asi s nima budeme muset hrát tu jejich hru na učitele, dokud nezjistíme, jak se odtud dostat nebo nezjistíme víc."
"Však já z nich dostanu ten rituál... a podle něj se zařídíme. Ještě abychom tu zkejsli navěky věků," otřepala se Miona.
"Ale ber to z tý lepší stránky, pokud zůstanem tady, tak to neovlivní naše budoucí já. Tam se normálně narodíme a budeme se dál šťastně nenávidět." pousmál se Draco.
"To ano... a nakonec zase zůstanem tady," ušklíbl se nazpátek.
"Třeba ne, jelikož tu vlastně už svou část splníme, ať je to co chce." svalil se na křeslo.
"Všechno se opakuje furt dokolečka, pokud to někdo rázným způsobem nezmění a nezasáhne..."
"Nestraš, od toho je Treyanewlová."
"TU mi ani nepřipomínej, babizna," doporučila mu důrazně.
"Postrádáš holt své vnitřní oko," zasmál se Draco.
"Ještě chvíli pokračuj a zlomím ti nos," zavrčela.
"Zase? To už by nebylo originální nemyslíš?" ačkoliv to nebyla pro něj zrovna příjemná vzpomínka, tak se musel smát.
"Výborně... končetin máš dost."
"Měli bychom jít na večeři," podíval se na hodiny.
"Odvádíš téma? To ti připomenu," poznamenala se škodolibou radostí, ale zvedla se.
"To je mi jasný." Taky se zvedl a zamířili do Velké síně, kde byli již netrpělivě očekáváni.
"Tady jste! Rozmysleli jste si to?" Helga z Mrzimoru z dálky zářila jako sluníčko.
"Helga je stejně negativně pozitivní jak profesorka Hoochová" šeptne Herm k Dracovi.
"Usoudili jsme, že v současné chvíli nemáme na vybranou" odpověděla jim Hermiona
"Beru si souboje," dodal rychle Draco, aby měl jistotu, že mu je Miona nevyfoukne. Ta ho ale počastovala úšklebkem.
"Malfoyi, jak jinak, jelikož na přeměňování si nikdy neměl buňky, to ví celý hrad jako to, že si dostal kopačky od Pansy," samolibě se usmála Hermiona
"Ach... Hlavně že Brownová o tom fiasku s Weasleym a Confundiem se nezapomněla zmínit Patilový a ta to nezapomněla roznést dál," vrátil jí to.
Hermiona se na něj nasupeně podívala a on jí pohled opětoval.
"No, večeře co nevidět začne, přece byste o ní nechtěli přijít..." vložila se mezi ně žlutá zakladatelka.
"Jistě," řekla Herm a posadila se ke stolu, Draco jí napodobil.
"Milí studenti..." začal Nebelvír před tím, než začali jíst.
"Ach jo, doufám, že to nebudou stejně nudné proslovy jak od Brumbála," špitne Draco směrem k Hermioně
Ta ho počastovala nepěkným, napůl káravým pohledem.
"Co je, vyjadřuju pouze svůj názor. To není trestný," obořil se Draco na Hermionu.
"Ve středověku, ano." odsekla mu s úsměvem.
"Představuji vám novou profesorku Přeměňování, Hermionu Grangerovou," zaregistrovali oba dva, takže Malfoy neměl šanci zareagovat.
Hermiona se prkenně postavila a kývla studentům na pozdrav.
"A soubojů se ujímá Draco Malfoy."
Draco se postavil a s arogantním úsměvem kývl na studenty. Když se opět posadil Hermiona se k němu naklonila.
"Malfoy nemáš tu nějaké příbuzné?"
Draco se jenom uchechtl.
"Jsem z čistokrevné rodiny..jistě, že tu mám nějaké příbuzné, ale pokud narážíš na nějakého Malfoye studenta, tak ne. V této době má větev rodiny stále žije ve Francii."
Jenom přikývla a rozhlížela se po tvářích jednotlivých studentů.
Opět se oba zaposlouchali do Nebelvírova proslovu.
"Doufám, že všichni budete k našim novým profesorům shovívaný. Oba dva jsou teprve začínající profesoři, ale doufám, že spolu budete velice dobře vycházet, jelikož jak jste si všimli jsou velice mladí. Za to jsou skvělý kouzelníci, od kterých se toho můžeme všichni hodně naučit."
V poslední větě Draco i Hermiona slyšeli tu jasnou narážku na budoucnost a touhu Nebelvíra se dozvědět, co nejvíc.
Zde hledá
Super! Povedlo se vám to holky, jen tak dál. ;-)