3. kapitola
"Je to tu tak jiné, ale přesto stejné." řekla polohlasně
"Nedramatizuj to," sykl a přešel za ní, také se podíval z okna.
"Zajímalo by mě, jestli je tam doma už po boji, kdo vyhrál. Jestli si někdo všiml naší nepřítomnosti nebo jsme pro již mezi oběťmi." povzdechla si.
"Chci být doma, ani by mi nevadilo, že bych musela bojovat v té válce. Ale aspoň bych byla s přáteli, rodinou a s ním."
"S ním?" pozvedl obočí, ale nepodíval se na ni. skoro celou dobu mlčel a nechal ji mluvit.
"Přece s Křivonožkou."
Malfoy měl co dělat, aby udržel vážnou tvář. "S kočkou?"
"No co, je to velice inteligentní kocour, který rozumí mým citům. Za to že ty nemáš žádný vztah ke zvířatům já nemůžu. A snad sis nemyslel, že bych zrovna tobě říkala něco o někom koho mám ráda."
"To mě dostalo ještě víc..." hrál překvapeného. "Ty máš ráda něco jiného než knihy a tu zablešenou potvoru?"
"Malfoy na tohle fakt nemám náladu. Koukej jak jsem klesla hluboko - vylejvám si tu srdce TOBĚ." Otočila svůj pohled opět k oknu.
"Moje chyba to není..." odtušil.
"Vypadá to jako by tobě vůbec nevadilo, že jsi tady. Nemáš tu rodinu ani přátelé."
"A řekni mi, jakou rodinu prosímtě? Otec v tobě vidí akorát pokračovatele rodu, matka si tě všimne ani ne u jídla, přátelé... spíš známí. Výhodní známí," pronesl posměšně. "Tudíž ne, já bych tu byl možná spokojený."
Hermiona se na něj šokovaně podívala.
"Takhle jsem o tom nepřemýšlela, musí to být hrozné žít v domě s Vold...Pánem zla…" řekla, jelikož si všimla jak sebou škubnul při jeho jméně.
"Víš co? Všímej si svýho a mě nech na pokoji!" vyjel po ní.
"Tak promiň," sotva špitla. "Kde můžou být tak dlouho?" ošil se Draco.
"Buď vydýchávají šok z toho patrona, nebo nás nemůžou najít."
"Nebo dostali infarkt na těch schodech. Ale doufejme že Rowena přežila a brzo je začaruje, abysme my, budoucí studenti měli pohodlnější život." řekl Draco a Hermiona se rozesmála až k slzám. Už dlouho se tak od srdce nezasmála, od začátku války.
"To říkáš ty, který schodiště využíváš maximálně na to, aby ses čas od času dostal do knihovny. Ale když spěcháš před večerkou na kolej a ujedou ti zrovna, když seš v půlce, tak to tak skvělí není," zašklebila se.
"To je fakt," ušklíbl se. V tu chvíli z ohybu chodby vyběhla stříbrná vydra v závěsu za ní Rowena, Godric a dost znuděně se tvářící Salazar. V tu chvíli Hermioně připomněl profesora Snapea, jak mu tak při chůzi vlál hábit.
"Tady jste! Kam jste si mysleli, že jdete? Vždyť to tu vůbec neznáte!" začala je kárat Rowena. "Do knihovny jsme trefili. Zpátky už ne," dovolila si, ji přerušit Hermiona.
"Ale to na tom nic nemění." Řekl přísně.
"Dobře, tak se omlouváme." Řekl lhostejně Draco.
"Jak se dostaneme domů?" vypálila na něj Hermiona.
"To zatím ještě nevíme," předběhla Rowena Salazara, který chtěl něco odvětit.
Draco, si jí změřil pohledem a Salazara taky. Jakoby tušil, že jim vážená zakladatelka Havraspáru lže. Ale pro teď to vytěsnil ze své hlavy.
"Dobrá, takže, co vlastně přesně po nás chcete?"
"Jak jsem říkala, potřebujeme pomoct s učením...."
"To jsme již slyšeli...ale trocho specifikovat by to nešlo?"
"Na přeměňování a souboje," doplnil místo ní Godric.
"To si děláte srandu? V téhle zemi v téhle době je spoustu skvělých kouzelníků a vy nás sem musíte přitáhnout z naší doby kvůli přeměňování a soubojům?" Vykřikla Hermiona. "Tak to odmítám. Odcházím sbohem." s tím se otočila o odešla nejbližší chodbou někam do hradu.
"Kam zase deš, Grangerová?" křikl za ní Draco
"Někam kde se můžu obklopit věcmi z 21. století." odpověděla aniž by se otočila. V tu chvíli to Dracovi došlo, "počkej jdu s tebou!"
Pak se opět otočil na zakladatele.
"Kudy se dostaneme ke komnatě nejvyšší potřeby?" Rowena si povzdechla a vykouzlila nějakého ptáčka, který jim měl ukázat cestu.
"Díky a uvidíme se u večeře."
Trojice zakladatelů kývla na pozdrav a frustrovaně se na sebe podívali. Aby začali hledat znovu.
Zde hledá